Je Končímshraním.cz pro vás? Hrajete (si) bezpečně?

V jazyce je cítit znatelný rozdíl mezi „hrát si“ a „hrát.“

Hrát si je přirozená lidská potřeba. Je to součást naší osobnosti. Hrajeme si pro sebe, s někým a smyslem hry je přivodit si radost, poznání, úspěch, vědomí, že jsme lepší než ostatní...

Hra provází lidstvo od nepaměti. Nejstarší známá klasická hrací kostka je stará 5000 let, první hrací známky pocházejí už z doby kamenné. I tak sofistikovaná hra, jako jsou šachy, slaví 1500 let existence. Kdy tedy nastal ten zlom, že se z přirozené potřeby stává něco špatného?

Problém nastává ve chvíli, kdy se ze hry ztrácí „hravost.“
 

Pro problémové hráče není cílem proces hry. Nevidí často rozdíl mezi kurzovní sázkou, ruletou a hracím automatem. Pro ně je hra nedůležitá. Je to jen cesta k výhře.

Bod zlomu nastává tehdy, když hráč začíná mít pocit, že nemá smysl věnovat se jakékoliv hře, která není „za prachy“, protože to je ztráta času.
 

Představa patologických hráčů je často taková, že hra je prostor, ve kterém lze za určitých podmínek a s určitou mírou rizika zvýšit počáteční vklad.

Potřebným faktorem je samozřejmě štěstí, většina hráčů racionálně rozumí tomu, že primárně na hře vydělává provozovatel, ale také ví, že občas to někomu „dá“. Pomocí různých rituálů je pak třeba naklonit si štěstí na svou stranu a pokud to nefunguje, je problémem pouze „malý počet opakování“, protože jednou to přijít musí.

Problém nastává ve chvíli, kdy hráč hraje sám, nebo dokonce své hraní před svými nejbližšími začíná tajit. 
 

Hra byla ještě v nedávných dobách výlučně společenskou záležitostí, ke které byl pouze jako vedlejší efekt přičleněn aspekt výhry. Již naši dědové dokázali prohrát grunt, nebo feldkurát Katz prohrát Švejka v kartách s nadporučíkem Lukášem, ale jednalo se vždy o hru tváří v tvář.

Návštěva kasina, nebo herny byla společenskou událostí, hra si zachovávala status společenské aktivity a případné výhry a prohry přicházely za asistence okolí, tudíž se jim dalo často snáz zabránit (Franto, kašli na to a pojď domů, dneska ti nejde karta….).

Podstatný zlom ale pravděpodobně nastal v okamžiku, kdy vznikl „herní průmysl“. 

Vynálezem „jednorukých banditů“ začíná éra, kdy člověk poprvé ke hře nepotřebuje partnera a možnost hrát je tak najednou naprosto neomezena vnějším prostředím a je závislá pouze na fyzických, psychických a finančních možnostech jednotlivce.

Doslova revolucí je pak rozvoj informačních technologií do té míry, že si každý z nás nosí svou hernu v kapse, zároveň s bankou a do hry tak má přístup 24 hodin denně.

Jak si hrát bez rizika?

• Hrajte (si) pro radost.
• Nehrajte jen pro výhru (a když už, tak s vědomím, že přijatelná prohra je cenou za zábavu).
• Hrajte ve společnosti přátel.
• Pokud tohle dokážete, tak bezpochyby kromě pozitivních věcí uvidíte i případná negativa a dokážete včas hru zastavit v okamžiku, kdy už to pro vás přestává být přijatelné.
• Pokud pro vás tyhle rady přišly pozdě, zajděte na Končím s hraním.cz, kde se můžete otestovat, jak na tom s hraním jste, nechat si poradit nebo se podívat, kde by vám dokázali pomoct.

Přečtěte si také