Duše plná touhy našla tajemství moře

Povídáme si na prosluněném schodu nedaleko rušného přístavu v Oslu, rackové krouží nad hlavami, z nedalekého hřiště se nese ryčná oslava vstřeleného gólu a Michal najednou ztichne a pousměje se přes zvlhlé oči.

„Vidím moře poprvé v životě,“ říká tiše. „Jsem tak rád, že jsem tady. Tohle člověk zažije jen jednou v životě.“

Když někdo pochází ze země, která nemá moře, dlouhé čekání na to, než uslyší šplouchání vln a ucítí slaný příboj, není možná tak překvapivé. Ale v Michalově minulosti bylo mnoho okamžiků, kdy jeho život vypadal, že nebude trvat dost dlouho na to, aby něco takového stihl prožít.

Vyrůstal ve středně velké obci na jihu země, kde byl: „Úplně normální kluk, pořád jsem si hrál. Byl jsem hodný, byl na mě spoleh a hodně jsem rodičům pomáhal.

Fotbal jsem začal zkoušet, když mi bylo sedm nebo osm, kopal jsem si kolem domu. Nikdo jiný v rodině – mám bratra a sestru – nikdy žádný sport nedělal, i když můj táta fotbal hrával, když byl ještě malý.“

Zkrátka nic pozoruhodného. Pak ale věci nabraly pro kluka z malého města úplně jiný obrat.

„Byl jsem dost nejistý. Dohromady jsem o nic neusiloval, protože jsem se přidal do party. Předtím jsem žádné problémy ve škole neměl. V šesté třídě jsem měl dobré známky, pak jsem se zkrátka chytil špatných kamarádů.“

Michal přestal sportovat, přestal chodit do školy, začal brát drogy. A zapletl se se zločinem.

„Můj život se převrátil naruby. Kdybych tehdy zůstal u sportu, mohl jsem na tom dneska být mnohem líp,“ uvažuje.

Špatná parta měla řetězový vliv na to, že Michal postupně ztratil zájem o všechno. Začal mít problémy se vztahy v rodině, začal kouřit trávu a dopouštěl se menších deliktů.

„Když jsem vyšel ze základní školy, šel jsem na učiliště, ale nedokončil jsem ho, protože jsem nechodil do práce,“ vypočítává. „Začal jsem krást v malém, pak jsem se pustil do prodeje drog. Pak jsem začal brát heroin a už mě nic nezajímalo.

Pak mě zavřeli. Za napadení a krádeže.“

Po třech a půl letech Michala pustili, ale zanedlouho se připletl k ozbrojenému vloupání a znovu skončil za mřížemi.

„Vlastně mi bylo jedno, že mě zase zavřou,“ připouští Michal. „Tentokrát to bylo na pět let.“

Pak, po dvou a půl letech, Michal přešel do speciální vězeňské sekce, kde pracoval s terapeutem, který mu pomohl uvědomit si, jak daleko nechal všechny ty špatné věci zajít. Tehdy nastal v jeho životě zlom.

„V ten okamžik, kdy jsem si připustil, že mám problém s drogami, jsem začal plánovat cestu k uzdravení. Ten rozhovor s terapeutem mi pomohl změnit směr, kterým se můj život ubíral.“

Ve věznici bylo fotbalové hřiště a vězni mohli v rámci resocializačního programu hrát fotbal. Pro Michala se tahle možnost ale stala něčím víc, než jen přestávkou s pohybem.

„Fotbal byl pro mě důležitý – když jsem přišel do vězení, ostatní mě vzali na hřiště a přijali mě do týmu. Bylo pro mě v tu chvíli důležité někam patřit.“

Čtyři dny po propuštění z pětiletého výkonu trestu nastoupil Michal léčbu závislosti v komunitním programu SANANIM (nevládní organizace zabývající se prevencí a léčbou drogových závislostí).

Jejich sportovní program Sportem zpátky do života pomáhá ohroženým skupinám. Organizují fotbalová utkání, nabízejí konzultace, terapii i sociální pomoc všem, které závislost ohrožuje.

„Dávají dohromady národní tým pro Homeless World Cup, takže jsem měl štěstí, že o mě věděli a měl jsem tak šanci se do reprezentace dostat,“ září Michal.

„Měli jsme před odjezdem do Osla jen pár tréninků, protože členové reprezentace pocházejí z různých koutů republiky, ale každý den jsem v komunitě poctivě trénoval.“

A teď je tu. Takže, jak fotbal změnil jeho život?

Usmívá se a dlouze hledí na moře. „Teď vidím, že když uděláš něco pozitivního, vrátí se ti to a něco zažiješ. Našel jsem smysl života, chci dělat něco dobrého.

Fotbal mi nahrazuje to, co mi dřív dávaly drogy. Teď je to taky hukot, ale z něčeho, co mě nezničí.“

A kde je ten normální kluk, který vyrůstal v jihočeském městečku?

„Moje rodina mě hodně podporuje a já už dneska věřím, že dokážu vrátit svůj život do normálních kolejí. Máma každý den sleduje na Facebooku živé přenosy odsud z Osla a drží mi palce.“ 

Autor: Isobel Irvine

Originál vyšel zde: https://homelessworldcup.org/soul-full-longing-finds-secret-sea/#